pondělí 8. srpna 2011

Co je víra?

Kapitola z knihy metropolity Ilariona - V co věří pravoslavní křesťané?

 Víra je způsob, jakým Bůh a člověk přicházejí sobě naproti. První krok koná Bůh, který jistě a vždy věří v člověka. On dává člověku nějaké znamení,  náznak své přítomnosti. Člověk slyší jakési tajemné volání Boží a jeho odpověď na tuto výzvu je vykročení k Bohu. Bůh povolává člověka zjevně nebo tajně, znatelně nebo téměř nepostřehnutelně. Ale těžko lze člověku uvěřit v Boha, pokud on nejprve nepocítil výzvu.

Víra je tajina i tajemství. Proč jeden člověk odpovídá na výzvu a druhý ne? Proč jeden, zaslechnuv Boží slovo, je připraven jej přijmout, a druhý zůstává hluchý? Proč jeden, střetnouc se s Bohem na své cestě, okamžitě všecho zanechává a následuje Jej, zatím co druhý se otočí a odchází pryč? „Přecházejíc pak přes moře Galilejské, uzřel dva bratry, Šimona, kterého nazývají Petr, a Ondřeje, bratra jeho, spouštějící sítě do moře, neboť byli rybáři; a praví jim: Pojďte za Mnou, a učiním vás rybáře lidí. A oni hned opustili sítě a šli za ním. A poodešed odtud, uzřel jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a Jana… a povolal je. A oni hned, opustivše loď a otce svého, šli za Ním“ (Matouš 4:18-22). Jaké je tajemství této ochoty galilejských rybářů vše odhodit a následovat Krista, kterého vidí poprvé v životě? A proč jeden bohatý mladík, kterému Kristus pravil „pojď a následuj Mě“ hned neodpověděl, ale „odešel zarmoucený“ (Matouš 19:21-22)? Není-li příčina v tom že oni byli chudí a ten měl význačné postavení, oni neměli nic než Boha a tento měl „poklady na zemi“?

Každý člověk má své poklady na zemi – ať už peníze nebo věci, dobrou práci nebo životní pohodu. Ale Pán praví: „Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich jest Království Nebeské“ (Mt 5:3). Ve  starých textech Lukášova evangelia ještě příměji a prostěji: „Blahoslaveni chudí, neboť Vaše jest Království Boží.“ (Lukáš 6:20). Blahoslavení pociťují, že byť by něčeho měli velké množství , v tomto životě nic nevlastní , že žádné pozemské statky nemohou člověku nahradit Boha. „Opět podobno jest Království Nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel, který, když nalezl jednu drahou perlu, odešel a prodal vše co měl a koupil ji“. (Matouš 13:45-46) Blahoslaveni jsou ti kteří poznali, že bez Boha jsou chudí, kteří žízní a hladují po Bohu celou svou duší, rozumem a vůlí.

V  naší době bývají lidé natolik posedlí životními problémy, že mohou jen stěží zaslechnout toto slovo a uvažovat o Bohu. Někdy je náboženství omezeno na oslavu Narození Krista a Paschy a také zde bývá účast i na některých obřadech z důvodů neodpoutávání se od kořenů národních tradic. Někde se náboženství stalo módou a lidé chodí do chrámu aby se neodlišovali od svého souseda. Ale hlavní je pro mnohé denní život a práce. Workoholictví – to je osobitý styl generace lidí 20. století, pro které neexistuje nic jiného kromě jejich účasti v nějakém tom „díle“, byznysu, který je zcela pohltí a neponechá sebemenší prostor pro zaslechnutí Božího hlasu.
A přitom paradoxně lidé slyší tajemné volání Božího hlasu uprostřed hluku, dojmů a cyklů událostí. Tato výzva může být, ale ne vždy je spojována s myšlenkou na Boha, ale subjektivně může být vnímána jako nějaká frustrace, vnitřní neklid či hledání. Někdy až po letech si člověk uvědomí, že celý jeho předchozí život byl nenaplněný a chybný vzhledem k tomu, že bez Boha nemůže existovat plnost života. „Ty stvořil jsi nás pro sebe, Bože“, říká blažený Augustin, „a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě“.

Žádné komentáře:

Okomentovat